Mít aktivní život na sociálních sítích je vlastně strašně těžké – hlavně pro ženu mého věku. Ač se mi to moc těžko přiznává, jsem prostě pro tenhle svět málo sdílná. Nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že nemám ke sdílení nic, co by mé followery nějak obohatilo. Můj život je v podstatě nudný a když třeba někdy i ne, nepřijde mi dost dobrý na to, abych ho někde prezentovala. Ale jak na to, když by mi sdílení přineslo nové klienty a větší povědomí o mé práci?
Každý náš odjezd na dovolenou vypadá úplně stejně. Jako bychom odjížděli přes kopírák. Ať jedeme v zimě na hory nebo v létě k moři, pokaždé se věrně opakují úplně stejné situace.
Táhne mi na 40, při výšce 166 cm mám lehce přes 70 kg a už pár let moje tělo až příliš vřele reaguje na gravitaci. Dneska jsem se ale probudila a došlo mi, další léto je tu a já nejsem šlank krasavice, jak jsem si celou zimu plánovala. Tak mám další sezónu plavek zase ztracenou.
S každým koncem školního roku, rozumějte spíš s blížícím se vysvědčením, mi docházejí síly. Trochu doufám, že to takhle mají všichni, kdo mají v péči děti školou povinné, jinak to znamená, že jsem tenhle boj jako jediná na plné čáře prohrála!
Proč svým synům nenosím aktovku... Nedávno jsem si při čekání na našeho malého gymnastu sedla do kavárny, objednala zázvorový čaj a otevřela knihu. Těšila jsem se, že si užiju klidný čas jen sama se sebou.
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem blondýna, samozřejmě ne přírodní, jednou za šest týdnů mi k ní dopomůže kadeřník Michal. A je to venku. Ale téměř denně mě dobíhá pocit, že bych si ty blond vlasy bez barvení opravdu zasloužila.