Mám ráda hollywoodské filmy, předávání filmových cen a celý ten kolotoč okolo toho. Ty přípravy, velké róby od největších módních domů, křišťálové skleničky plné pravého šampaňského a hlavně ty dlouhé červené koberce.

Každý rok si i s každým vítězem sumíruju děkovnou řeč. Byla bych dojatá? Nebo vtipná, nebo bych povzbuzovala mladou generaci, ať se nevzdává a jde za svým snem?

Ale pak se musím pozastavit nad životem všech těch krásných hereček a zpěvaček Hollywoodu. Kolik z nich už nemá vůbec žádnou mimiku v obličeji? – a mám pocit, že mimika se k herectví vcelku hodí.

Kolik z nich na sobě nemá ani gram tuku. Kolik z nich se vlastně stále kontroluje a v podstatě vůbec neuvolní, když celý svět jen čeká na jejich chybu nebo jakékoliv zaváhání, aby jejich nelichotivou fotografií bulvární plátky mohly zaplavit celý svět.

A právě proto jsem ráda, že nejsem slavná herečka!

Můžu stát shrbená s vyvaleným břichem, můžu zívat kdy chci, koukat do blba, kdy chci. Můžu křičet na své děti, jít se psem i nakoupit ve vytahaných teplákách a bez make-upu. Můžu se s chutí najíst, dát si zmrzlinu a na veřejnosti třeba i dort.

Můžu se zmazat na večírku a tancovat jako o život a zapomenout na svět okolo. Můžu nevhodně posunkovat na řidiče a nadávat jim jak chci. Můžu celá zrudnout při sportu. Můžu být trapná a někdy i megatrapná.

Můžu se porvat v hospodě, vyvalit se v plavkách na pláži. Můžu mít vrásky, pytle pod očima, beďara, pihy, vysoké čelo, špatnou náladu, nenalakované nehty, neumytou hlavu, tlustá stehna, malá prsa, nos jako bambuli po tatínkovi, nohy po tatínkovi (a to má maminka nejkrásnější nohy v Evropě), velký zadek, celulitidu, nevybělené zuby. Můžu cvičit jen když se mi chce a mám na to náladu, nemusím nosit sluneční brýle i když je venku zataženo nebo dokonce v místnosti. Můžu jít normálně nakoupit jídlo do obchodu (i když mě to tedy někdy ukrutně nebaví). Můžu se dokonce zadýchat při běhu.

Prostě nemusím být za každou cenu dokonalá, můžu jen tak být. Jsem šťastná, tak jak jsem, jen na to občas bohužel zapomínám!

No ale kdyby přeci jenom:

Ach, no teda, to jsem vůbec nečekala: děkuji z celého srdce akademii, rodičům, učitelce klavíru, Bobovi, Bohovi a nezapomeňte snít ………….