S každým koncem školního roku, rozumějte spíš s blížícím se vysvědčením, mi docházejí síly. Trochu doufám, že to takhle mají všichni, kdo mají v péči děti školou povinné, jinak to znamená, že jsem tenhle boj jako jediná na plné čáře prohrála!

Moje frustrace jednoduše vychází z přístupu mých chlapců ke školní docházce a celkově k jejich nasazení. Chlapci se totiž zhruba od poloviny května vidí na prázdninách, venku a bez veškerých povinností. Ach ach, v tenhle moment na to ale ještě není vůbec vhodná chvíle. Ale pokuste se jim to prosím někdo vysvětlit! Jdu na to po dobrém, po zlém, domlouváním, úplatky, výhružkami, křikem nebo úplnou apatií a nic. S chlapci to prostě nehne.

A už je to tady, jdeme do finále a ejhle, test z ČJ se nepovedl, a tak hurá do diktátu. To už jen se zaťatými zuby rozklikávám Bakaláře a ejhle diktát je ještě horší než byl test. Jsem si ale jistá, že paní učitelka musela i tak přivřít obě oči, aby tu otřesnou známku z té gramatické hrůzy vyšťourala. Ale na synka to nemá žádný negativní vliv, s dobrou náladou vchází domů, odhazuje batoh a bere do ruky skate.

„Tak to prrrr chlapče!“ volám já a vlastním tělem mu bráním v odchodu. On ale vůbec netuší, proč tak vyšiluju, o nic přeci nejde. V tu chvíli už se ve mě vaří krev a neubráním se křiku. A tak tu v takové pěkné a milé harmonii vyhlížíme společné léto.

Večer vzteklá uléhám a pořád mi to vrtá hlavou. Naštěstí opravdu platí, že je ráno moudřejší večera a tak druhý den vstávám s náladou lepší, ale rozhodně ne s nějakým plánem. Nezbývá mi, utěšovat se tím, že jsou to jen známky. Kluci rozhodně nejsou hloupí, jen příšerně líní. A třeba ten náš starší hoch opravdu potřebuje dostat špatné vysvědčení a třeba mu to pak dojde, ale vlastně o tom už teď silně pochybuju.

Ale někde v hloubi duše jsem si jistá, že z nich budou slušní lidé, kteří se budou živit poctivě a půjdou za svým povoláním. Jsou i přes všechen ten křik a vopruz, co s nimi mám prostě skvělí a moji! Možná nakonec bude stačit jen to, když jim to budu víc připomínat.

P.S. A na hlášku své tchýně, vysloužilé učitelky na základní škole, vůbec nebudu brát zřetel: “Vysvědčení je vizitkou matky, Báro!”